Každý člověk chce být někdy aspoň chvíli sám. A když po tom touží, když si chce odpočinout od lidí, kteří ho obklopují a nedají mu třeba ani na chvíli pokoj, udělá nejlépe, když si vezme aspoň pár dní dovolené a jede někam, kde se to lidmi nehemží.

Ale problém je tu v tom, že u nás podobných opuštěných míst, kde člověk za celý den nepotká ani živáčka, zrovna moc nemáme. Ba je jich jako šafránu. A proto by člověk sice chtěl být sám, ale často nemá tu možnost, protože kamkoliv se vrtne, všude dříve nebo později na někoho narazí a klid může být ten tam.

Ale to, že u nás o naprosto opuštěná místa nezavadíme, neznamená, že si jich nemůžeme užívat. Jenom za nimi musíme vyrazit někam do vzdálenějších končin. Kde tato nalézt lze.

Jak by se vám například líbilo, kdybyste se ocitli v domečku uprostřed křovinaté pustiny, kde nikoho a nic neuvidíte, kam až vaše oko dohlédne? Jak by se vám líbilo odpočinout si na místě, kde to budete mít k nejbližším lidem minimálně pět kilometrů daleko, což znamená po neudržované polní cestě minimálně hodinový výlet? Jak by se vám líbilo, kdyby se tam o vás jenom jednou denně na krátký okamžik zajímal jediný člověk, přicházející se sem optat, nepotřebujete-li přinést další dřevo na topení? A tento by vzápětí zase odešel? Jak by se vám líbilo někde, kde vás nebude rušit dokonce ani televize, ani internet a vesměs ani mobilní telefon postrádající každou chvíli signál?

Že by to bylo to pravé, jak si odpočinout od lidí, kteří vám lezou na nervy? Jestli ano, musíte vyrazit do Aardts Cabins v Jižní Africe. Protože tam na vás právě toto čeká. I když ani tam až tak docela klid také mít nebudete. Protože se kolem vás občas projde několik zeber. Kterým bude jedno, že tam chcete být úplně sami.

Tam prostě nepotkáte ani živáčka. A to je pro nás civilizací sužované lidi učiněný sen.